Kilian

Jsem obyčejný člověk, chlapec který více než hlasem komunikuje se světem kolem sebe prostřednictvím štětce, tužky, kouskem úhlu. Jsem kluk, který nikdy nenavštívil uměleckou školu a přesto znám snad všechna velká i malá jména - ačkoli tady asi není malých rolí. Můj život jsem nezačal nikterak šťastně. Od útlého dětství jsem kreslil a maloval snad na vše co šlo a bylo po ruce, nicméně v době, kdy si každý volí čím by chtěl být a kterou cestou se vydá, já nabral směr podsvětí. ZKRATKOU. V místě, kam slunce nechodí a ptáci tam nezpívají mě drželo nad vodou malování. Zase jsem pokreslil každičký kousek papíru, přetočil v sobě myšlení a cítění a i když za každým ucházejícím obrázkem je sto nepovedených, osud (nebo kdo ty naše příběhy režíruje) mne odměnil.....snad za vytrvalost či neústupnost. I z vězení jsem se dokázal dostat (kdy můj obraz) na mezinárodní výstavu umění. A co víc, obdržel jsem speciální cenu pro ČR. Mé věci si našly cestu na zdi kamenných galerií v Čechách, mateřskou školku či dětskou léčebnu zdobí moje plátna pro děti. Dnes již dávno žiji řádným životem, ale kus temnoty ve mně kdesi zůstal. V každém mém obrazu je zakletý pocit nebo klidně i klubko pocitů. Každý můj obraz něco vypráví. Někdy ne úplně hned, ale vypráví. Kdysi jsem pro časopis Květy v jednom rozhovoru řekl, že křičím pomocí štětce....a to vlastně trvá pořád.