Petr Lichtenberg

 Sice nemám rád otřepané fráze, ale jednou takovou musím začít: „malování je moje srdeční záležitost“. Věřte ale, že pro mne mají ta slova opravdovou hloubku. S malováním jsem totiž pořádně začal až poté, kdy mi lékaři opravili srdce. Musel jsem podstatně omezit své sportovní aktivity, měl jsem najednou volný čas nazbyt a tak jsem si koupil své první akrylové barvy, dva štětce, jedno plátno  … no a tak vám mě to chytlo ... .  Ale popravdě řečeno, nebylo to jenom momentální hnutí mysli. Obrazy mě přitahovaly celý život, navíc můj strýc byl (on pořád je a doufám, že znovu začne) malíř-krajinář a pamatuji si, že jako kluk jsem si představoval, že budu s jedním štětcem odloženým v puse a s druhým v ruce malovat u toho opatlaného malířského stojanu.  No, odkládal jsem to dost dlouho a ten stojan jsem si nakonec vyrobil ve 42 letech z již nepotřebné dětské tabule.

Nemám žádné výtvarné vzdělání, neabsolvoval jsem žádný výtvarný kurz – ale víte co?  Mě je to úplně jedno.  Techniku malby neřeším, protože vlastně ani nevím, co bych měl řešit a tak jenom řeším, jestli se mi to, co jsem namaloval, už líbí nebo ještě ne.  A v koutku duše doufám, že se mé obrazy budou líbit i vám.